Husitské slavnosti 2012

Hrrrrrrrrrr na ně aneb jak to bylo s bitvou u Tachova z pohledu dobyvatele.

 

Nevím, jaké to bylo před 585 lety, ale v roce 2012 to začalo zcela nevině.Organizátoři oslovili náš divadelní spolek ( který se Husitských slavností chtěl zúčastnit spíše jenom tak nějak symbolicky) s tím, abychom se zúčastnili průvodu a pak se jako statisté zapojili do bitvy.Inu proč ne?Kdo by opovrhl nabídkou, z bezpečného místa s pěkným výhledem na bojiště, verbálně povzbuzovat bratry lačnící zkřížit ocel a případně i utržit nějaký ten mužně vypadající šrám.Skutečně lákavá nabídka.Kývli jsme.

V pátek se konala generální zkouška.Před prkennou ohradou s mohutnou bránou a věžemi představující hradby středověkého Tachova se nás sešlo celkem dost.Hlavní organizátor rozdělil přítomné šermířské skupiny na husity-útočníky a křižáky-obránce.Trochu jej zarazily vzniklé značně prořídlé šiky – „Nevadí zítra dorazí posily, tak se jim řekne co a jak.“ Začalo se s režírováním vlastní bitvy.

Z povzdálí to hemžení pozorujeme a připravujeme si povzbuzování.A pak to přišlo: “Hele, Komedyjanti, potřebujeme pár ženských na hradby, jako že ze zoufalství pomáhaj obráncům.Nic dělat nebudou, jen vykukovat nad tou hradbou.“ Fajn tak holky jdou vykukovat. V další fázi má útočit beranidlo.No jo, ale je málo lidí. „Hele,Komedyjanti pučte nám dva chlapy k beranidlu.“ Šli.Beranidlo je neseno k bráně. „Stop!To beranidlo musí bejt chráněný pavézama, alespoň čtyřma.“ Nou problém… „Komedyjanti, potřebujeme …“ Čtyři těžké pavézy jsou zvednuty z trávy a kryjí čelo beranidla.A tak to jde kus po kuse… Na bezpečném místě s pěkným výhledem zůstávají jen děťátka-robátka.

Nácvik pokračuje.Je to sice jenom nácvik, ale šermíři se rubou fest… Na náš dotaz, zda je to v rychtyky a fakt budeme ušetřený, přikládá hlavní organizátor ruce k ústům a zvoláním „Hééj poslouchejte!S Komedyjantama nebojujte, jasný?!“ No nevím, nevím, na nácviku je nás asi tak třicet a bitvy se prý účastní na sedmdesát lidí, jak poznají, že to DO NÁS nemají rubat?! Na závěr „generálky“ se ještě upřesní nějaké to bezpečnostní opatření, jako že kameny (jsou z montážní pěny ,ale uvnitř je plná petka vody) se budou házet jen j a k o silou, a pokud možno ne přímo na lidi, že se mají při soubojích krotit vášně, plenit jen vlastní ženy atd..

A je tu sobota. Po průvodu vstupují obránci i útočníci na kolbiště.Při přehlídce vojů se blyští zbroj i obnažené meče, protivníci se navzájem provokují a zostouzejí.Všímám si, že na obou stranách je dost bojovníků, kterým se již teď začíná kouřit z uší … Komedyjanty ušetřte…

Vyjednávání nedopadlo dobře.Bude se tady bojovat!Jen za obránci zapadla brána, vyletěli první šípy a zmizely za hradbou.V zápětí se vrací zpět. „Vvvšššíííccc!!!“ těsně kolem Prokopa Holého proletěl šíp – moc nechybělo a bitva by dopadla jinak, než je psáno v učebnicích dějepisu.Tak jdeme na ně!!! Jako vlna za vlnou se útočníci valí na opevnění.Duní děla,řinčí meče, řve kdo má hubu.Beranidlo doráží na vrata, těžkou pavézou bráním úderníky.Bác!Dostávám herdu do zad pod níž jen heknu.Pod nohy se mi svalí balvan. … a ty kameny házejte jen j a k o silou… Jo prd!Stahujeme se zpět. Ke slovu přichází opět děla a zápalné věnce.Mezi obránci nastává zmatek.Opět beranidlo a „Hrrrrrrrrrrrrr na něěěéééééééééé!!!!!!“ Tentokrát, v souladu se scénářem prorážíme bránu a s hurónským řevem vbíháme do města.Nastává boj muže proti muži.Jedánečky!!! ŠETŘTE KOMEDYJANTÝÝÝÝÝ!!!!! Kdepak, když už má chlap ten meč v ruce tak si přece musím bouchnout a třeba i do chudáka Komedyjanta.Ještě že je pavéza ze solidních prken, neukojený obránce do ní buší jako hluchej do vrat a né a né přestat.Konečně nad hradbou zavlaje husitská zástava a obránci houfně dělají mrtvé.Následná hudba pak zve ke znovuvzkříšení.První kolo je za námi.

Druhá bitva začala v 18.00 hodin, scénář je stejný.Bude ale stejný i výsledek?Zarudlých očí i těch čoudíků z uší je daleko víc.Dokonce i jinak mírumilovní Komedyjanti se opásávají meči a berou do rukou sudlice… Hrrrrrrrrrrrrrrrr na něěěěééééééééééééé!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!První žebříky se opírají o hradby aby byly vzápětí i s nadšenými útočníky odraženy.Děla duní, šípy sviští, ocel zvoní, sestry odtahují z bojiště jakozraněné a do toho všeho se z nedalekého stánku line vůně grilovaných klobás. „BUM,BUM,BUM“ duní beranidlo do vzdorujících vrat. „Buch, buch,buch“ valchují naše záda polystyrenové balvany. A opět -BUM,BUM,BUM!!! „Kdo je tam?“ „Děda Mráz.“ „Aha.Tak pojď dál…“ „Apríl!!!My sme HUSITÍÍÍÍ!!!!!!!“ Mohutnému náporu se nedá odolat a tak se brána rozevírá jako stehna nevěstky a dav řvoucích útočníků vniká za hradby.Statečné obránkyně se s povzdechem připravují na plenění…

Opatrně vykukuji zpoza bezpečí pavézy a čekám útok onoho neukojeného obránce.Není tu.Odkládám pavézu a utírám si pot, počkám až se ti před hradbami i za hradbami vyblbnou, bude zmrtvýchvstání a půjdeme na pivo.Klidu mi však není dopřáno.Přichází hlavní organizátor, pomalu tasí a: „Tak pojď…“ Ach,jo.Také tasím.Odráží můj horní sek, já vykrývám dolní a pak to s ním bezvadnou BZF (čti Brunova záludná finta) skoncuji.Jeho oči jsou plné údivu – něco takového od mírumilovného Komedyjanta nečekal… Bitva kolem ještě stále zuří a pod hradbami už je slušná hromada mrtvol.Před rozvaleno bránu vyklopýtá i rejžka jež hrála zoufalou obránkyni Tachova. „Tak už mně někdo doražte, ať tu tak blbě nestojím.“ Vvvšššííííc! Zavýskne si krvelačná ocel a už se melírovaná hlavička ve slušivém šedivém čepečku kutálí po zdupané trávě a bělostný živůtek mění barvu na purpurovou.No co, řekla si o to. A stejně bude to zmrtvýchvstání …

Tak takhle jsem tu bitvu u Tachova v roce 2012 viděl zpoza pavézy já, mírumilovný Komedyjant Bruno.