2016

Zpráva o činnosti Divadelního spolku Komedyjanti za rok 2016

Milé kolegyně a milí kolegáčcí! Tak máme zase jeden rok radostného života komedyjantského za sebou a nastal čas se ohlédnout, jaký že ten rok vlastně byl. Jedním slovem – perný, ale popořádku.

Leden: V lednu začínáme zkoušet Revizora, jedná se o první režii Lasyho a hlavní role je taktéž svěřena relativnímu nováčkovi Ondrovi Popovů. Doktor už pomalu finišuje ve zkouškách Sborovny, kdy v průběhu ledna stíhá se svým ansámblem imlaufku, technickou i generálku. Rozhodně se tedy nedá říct, že bychom začátkem roku ještě spali zimním spánkem. :)

21. 1. se koná výroční členská schůze spojená s tradičním posezením v jejím závěru. Volíme si nový výbor (Pítrse a Cliffa) a předsedu (Lasyho). Do nově vytvořené kontrolní komise jsou zvoleni Loftýn a Vojta Plevka, předsedou k. k. je pak zvolen Otto Spannbauer. Přijímáme novou členku našeho sdružení – Dášu Slívovou, pardon Blumovou.

Únor: Únor se nese ve znamení premiéry Sborovny, která se uskutečnila 5. 2. 2016 za účasti velké části žlutických včetně samotného autora pana Břehového. Po velmi vydařeném představení, které sledoval vyprodaný tachovský sál kina Mže, následuje samozřejmě beseda s umělci. To jako, že si naši herci povídají s původními herci o jejich hře :)

Jako znamení pro věci budoicí se sborovna stíhá během měsíce odehrát ještě ve Svojšíně, Chodském Újezdě, Stráži a Halži. Myslím, že můžeme skromně dodat, že všude s velikým úspěchem.

Ani druhá část souboru samozřejmě nezahálí a nadále pilně zkouší Revizora.

Březen: V březnu se odehrála další repríza Sborovny, tentokráte v Bezdružicích. Revizor jde, co do zkoušení do finále. Nevyhýbají se nám ani komplikace v podobě využitého kina, takže pro jedny z posledních zkoušek využíváme i staré útočiště v MKSce. Za sebe říkám, že tyhle zkoušky si pamatuju z celého zkoušení Revizora asi nejvíc, a jestli má v životě režiséra přijít čas pochybování, tak tohle byl přesně ten okamžik :) Ale čas nezastavíš, a termín premiéry už klepe na dveře, slovy Antona Antonoviče: „Nojo, ale jít už do toho musíme, padni komu padni.“

31. března tedy stíháme generálku a rovnou využíváme termínu, a i když se to paní Mautnerové moc nelíbilo (dodnes slyším její vyčítavý tón) necháváme si postavenou scénu na zítřejší premiéru.

Taktéž v průběhu března probíhají jednání na společné vystupování s kolegy z Bärnau, kterážto započala již loni. 11 a 12 března se Lasy a Jana Huels účastní workshopu v Bärnau s názvem Hranice spojuje. Nutno dodat, že spojování s přeshraničními kolegy bylo hlavně první večer opravdu učiněno za dost. Pro nás z celé akce vyplývá, že se budeme velmi aktivně podílet na celoročních oslavách 700 let od narození Karla IV, hlavně v souvislosti se Zlatou cestou.

Duben: 1. dubna, tedy pro jistotu na apríla, vyprodaný sál kina Mže zažívá naší druhou premiéru pro rok 2016. Zaplaťpánbůh můžeme říct, že vydařenou. Ještě několik týdnů po premiéře dostávám vzkazy s tím, že se představení Revizora velmi líbilo. V Tachovském Deníku vychází článek o tom, že Komedyjanti vsadili na riziko v podobě první režie Lasyho a první hlavní role pro Ondru, ale že se riziko vyplatilo. Za sebe konstatuji, že mně se hlavně ulevilo :)

8. dubna pokračuje Doktor se Sborovnou, tentokráte v Poběžovicích (vzpomínám si, že Doktor mluvil o rekordním počtu „opon“ – snad 6x) a 10. dubna ve Stříbře, kam se vracíme po dlouhých letech na divokou kartu od Divocha :) Naštěstí Stříbro dopadá velmi dobře, nejspíš se Kamča Pánků trošku posnažila a účast diváctva byla hojná.

22. a 23. dubna začínáme s reprízami Revizora v Plané a následující den na Broumově. Bohužel v Plané nás zastihuje drobná katastrofa, kdy Loftýn zcela ponořen do role soudce přehlédne konec jeviště a padá do hlubokého prostoru pod ním. Takhle zpětně to vypadá jako sranda, ale upřímně v daný moment, to vypadalo dost ošklivě. Představení nicméně dohráváme se ctí a Loftýn s bolestnou grimasou.

Na druhý den je vybaven berlemi a odehrává i představení na Broumově, které je pro nás tak trochu jako na domácí půdě – řízečky, pivíčko, posezení po představení, prostě nebýt těch berliček a Martiny Novotných teploty a virózy, šlo by o parádní víkend.

Tak jako tak si ode mě vysluhují velikou pochvalu za bezvadné výkony navzdory tělesným indispozicím :)

Květen: 8. května reprízujeme v Tachově Revizora pro cca 100 diváků, což je slušné číslo a ukazuje se, že bychom na domácí půdě měli hrát častěji, než v obvyklém sledu premiéra – derniéra.

Naplno se rozbíhají jednání s Němci, konečně se daří dodat scénáře pro 4 společné krátké hry a ustaluje se koncept „pouličního“ divadla. Revizor i Sborovna se jako vždy na léto zastavují a před námi je náročné období vystupování a zkoušek na oslavy K4.

Červen: Finišujeme s obsazením her pro česko-německé účinkování, a ačkoliv je nás v souboru habaděj, musíme sáhnout i po rezervách v podobě Míši Lašků a v průběhu hraní i po Idě Pětioké z Bärnauského týmu. Střídáme se ve zkoušení v Tachově a Bärnau, kdy ze slibovaných a plánovaných čtyř her nakonec střízlivě vybíráme jen dvě a posléze pro česko-německé účinkování jen jeden text o K4 v Hirschau.

Naštěstí Ivča Kožmínů zavelí, že by bylo pod naši uměleckou čest hrát jen jednu hru a pro české obsazení ještě nastudujeme hru o norimberských trychtýřích, kterou zařazujeme všude na českých štacích o K4.

12. června hrajeme v Klenčí na Dni Českého lesa „Jak se začalo v Českém lesy rýžovat zlato“ a 25.6 na dni pro Tachov u rozhledny v Tachově: „Jak paní Ofka dobyla Karlštejn“, oboje pod taktovkou Doktora.

Mezitím ještě 17. 6. máme generálku v Bärnau a na druhý den už jedeme naostro na městských slavnostech v Bärnau, kde část souboru přespává a pokračuje druhým dnem. Celkově jde o velmi vydařený víkend, který nepokazila ani velmi solidní průtrž mračen těsně po našem sobotním účinkování.

Červenec: Pokračujeme ve společném hraní s Němci, což telegraficky vypadá takto: 3. 7. Bürgerfest ve Waldsassenu, 15. 7. Bor – městské slavnosti, 16. 7. Weiden – 775 let a konečně 24. 7. v Laufu, kam jedeme všichni společně autobusem FC Viktoria Plzeň, takže budíme pozornost dávno předtím, než navlíkneme ponožky od kostýmu. Dodnes vidím ty zklamané tváře lidí na obou stranách hranice, když se otevřely dveře od autobusu a vystoupili jsme z nich „jen“ my…

Mezitím 15. června v zahradě Muzea Českého lesa na Barokní noci hrajeme hru „Jak zámecká paní učila muže milování“.

V polovině měsíce se uskutečňuje zasedání správní rady v Chodovaru za účelem doladění scénáře srpnových slavností piva. Scénář si nakonec na starost bere Bruno za přispění nápadů celé správní rady.

No, a samozřejmě se pilně připravujeme na tachovské historické slavnosti. Ale to už v srpnu jsme.

Srpen: Šestého srpna začínáme už v 11 dopoledne v rámci HS u kostelíku sv. Václava hrát Hirschau, dlužno dodat, že zažíváme perné chvilky, neb Německá část ansámblu netrpí právě dochvilností. Několikrát si povzdechneme, že není divu, že tu válku projeli, když jsou všude pozdě :) V průběhu celého dne pak ještě hrajeme na střídačku hry k oslavám K4 a na hlavní scéně pak paní Ofku a Norimberk.

Samozřejmě se účastníme tradičního průvodu v kostýmech, kde světe div se, nikoho nezmrzačil náš lidmi bržděný historický vůz :)

Bohužel platí, že doma není nikdo prorokem, takže spolupráce s MKS je slušně řečeno roztomilá, což se projevuje v tradičním časovém skluzu a v jednu chvíli to vypadá, že dokonce nebudeme na hlavní scéně hrát vůbec. Nakonec ale vše vzalo dobrý konec a náročný den pro nás skončil s úsměvy na rtech.

13. srpna nás vítají Kladruby, kde hrajeme na náměstí na pouti zase taškařice o K4.

20. srpna se účastníme tradičních prohlídek pivovaru Chodovar, kde hrajeme jako obvykle na dvou místech a to hru o pivních lázních (u kašny) a o medailích za pivo (na varně). Hrajeme tuším 16x a padne u toho soudek kvasnic. No, dej Bůh štěstí :)

Září: 10. září se vracíme ke hrám o K4 a to ve Stříbře na European Heritage Day. 17. září nás vítá plzeňská Lokomotiva, která je součástí akce ITEP - Veletrh cestovního ruchu Plzeňského kraje a my zase hrajeme taškařice o K4.

Samozřejmě s odchodem léta nám začíná klasická divadelní sezóna, kterou zahajujeme Sborovnou 23. září v Chrástu u Plzně.

Říjen: 7. října reprízujeme úspěšnou Sborovnu v Tachově. Účast diváků pořád silná, takže super!

8. října v kině Mže účinkujeme v rámci zakončení soutěže Tachovská reneta hry „Jak paní Ofka dobyla Karlštejn“ a „Jak zámecká paní učila muže milování“.

Zatímco česko-německá část souboru 8. a 9. října konečně hraje na národním!!! Teda vlastně v Národním Technickém Muzeu. Samozřejmě je to pokračování v cyklu našich her o K4. Hrajeme dva dny po sobě přímo v hale muzea, a vsadím se s vámi oč chcete, že hrát o K4 mezi parní rychlíkovou lokomotivou a Spitfirem se jen tak někomu nepoštěstí.

Večer společně zasedáme s německou polovinou ansámblu v parádní hospůdce u muzea, a tak nějak předčasně uzavíráme celoroční spolupráci u dobrého jídla a pití. Lehce přetahujeme do nočních hodin a ta část soboru, co má domluvené přespání o kus dále v Praze zažívá menší dobrodružství. Ráno naštěstí všichni komplet pokračujeme v představeních a odpoledne po úžasné demonstraci lidského jeřábu odjíždíme vstříc domovům.

15. října odehráváme poslední společné českoněmecké vystoupení tohoto roku v plzeňském Depu na festivalu Treffpunkt. Hrajeme venku tradičně u historického vozu, což v říjnovém počasí notně kompenzujeme profesionálně načepovanou plzní. Po dvou Hirschau a dvou Norimbercích si konečně můžeme oddychnout, protože tohle bylo opravdu náročné léto…

22. října vyjíždí Sborovna do Vstiše u Dobřan, což je pro nás pole neorané a veliký otazník. Naštěstí i tahle štace dopadla relativně dobře a přesilovka se nekonala.

Listopad: Listopad zahajujeme dvojákem Revizora o víkendu 11. a 12. A to ve Stráži a druhý den v Hluboké u Kdyně, kde odehráváme příjemné představení pro 98 diváků v obci, která má 370 obyvatel, no není to skvělé? Zároveň se nám daří rovnou sjednat termín na další rok pro Sborovnu. Je vidět, že hlubočané nás mají za své!

20. listopadu svoláváme mimořádnou členskou schůzi, kde schvalujeme nákup vlastního vozíku, lepších stojanů pro světla a nové interní směrnice.

25. listopadu se Doktor se Sborovnou vydává do Broumova, kde nás jako již tradičně očekává dychtivé publikum, řízečky a pivečko. Zkrátka parádní štace. Tím je Sborovna pro rok 2016 odehrána.

26. listopadu Revizorujeme v Částkově. Dlužno dodat, že to nebylo úplně vydařené představení, i když bramborový salát a řízek to vykompenzoval.

Pomalu už s Ivanou Kožmínů plánujeme představení pro novou sezónu a domlouváme obsazení, zatím není nic jistého. Snad jen to, že znovu pojedeme „na dvě půlky“ dvě různá představení.

Prosinec: 3. prosince hrajeme Revizora v Halži, kam se na nás jede podívat i Ida Pětioká. Závěr představení, kdy mi vypadl dopis z ruky až pod podium naštěstí pohotově zachraňuje Azbest a dohráváme se ctí. Ani Halže se nenechává zahanbit a i zde ochutnáváme řízečky a salátek.

Poslední akcí roku 2016 je pak již tradiční silvestrovské představení 29. prosince, kdy hrajeme Revizora pro vyprodanou Mži.

Po představení příjemně ukončujeme sezonu s darovaným pivem od pana Plevky, domácími pochutinami a dokonce ochutnáváme whisky vyrobenou v Chodovaru! Za to slibujeme účast na únorové losovačce účtenek na Staré Sladovně.

Celkově nezbývá než konstatovat, že to byl neskutečně perný rok.

V řeči čísel to vypadá zhruba takto:

Představení mimo (Český Les, Reneta, Barokní noc atp.): 6x

Chodovar: 16x2 (kašna, varna)

Sborovna: 12 repríz

Revizor: 9 repríz

Představení s Němci: 31 představení na 11-ti místech

Jinými slovy – celkem jsme odehráli neuvěřitelných 90 představení v průběhu celého roku.

A co nás čeká v roce 2017?

Na leden máme domluvený herecký kurz s panem Hromadou. Jisté je, že se bude ještě dohrávat Sborovna i Revizor; Lasy a Ivča nastudují dvě nové hry a nadále bude pokračovat spolupráce s kolegy z Bärnau, pravděpodobně v umírněnější podobě. Počítá se s námi na dni pro Tachov, stejně jako na Husitských slavnostech v Tachově.

Zároveň nás čeká přestavba kina Mže, což je jistě komplikace, se kterou si budeme muset poradit.

Ale abychom do budoucnosti nehleděli zamračení – čeká nás letos oslava významného jubilea – 25 let souboru a to, jak jistě uznáte, nezní špatně.

Tak tedy tfuj tfuj tfuj, ať nám to letos hraje minimálně stejně dobře jako loni!

Michal Laško, principál

23. února 2017, Tachov