Na zlaté stezce

ENDE! Trochu divný začátek, že?

Ale je to tak, protože představením „Na Zlaté stezce“ dne 4.10. byla ukončena letošní divadelní sezona společných česko-německých představení KOMEDYJANTŮ a Wir im Bärnauer Land Kultur-u. Festspielverein z Bärnau. Byl to pěknej záhul! Dělalo se na nově pojaté Zlaté stezce a oprašoval se Dobrý voják Švejk. Šťastlivci kteří hráli v obou hrách, jezdili od poloviny května téměř každý den do Bärnau. Při odpoledních zkouškách to znamenalo pozdní noční návraty a ráno na šestou do práce … ale co by člověk neudělal pro exhibici. Byl důvod to tůrovat, protože již 20.6. byla premiéra Stezky a o týden později i Švejka. Celkem se odehrálo deset představení, všechny se solidní návštěvností. A jak praví klasik:“… veselo bylo v malé chaloupce pod horami…“, posuďte sami:

Ve Švejkovi, při scéně, kde baronka přináší do lazaretu jídlo, které rozdává mezi Švejka,Balouna a Vodičku (při vlastním hraní se jednalo o kuřecí stehna, při zkouškách to byly klobásky), „dobří kamarádi“ vyměnili klasickou klobásu za nějaký fujtajbl ze soji a pak se trhali smíchy, když viděli reakci postižených chudáků, kteří se do těch produktů zakousli.

Také se stalo, že „zdravé jádro“ při jedné repríze Stezky nalilo do džbánů místo limonády opravdové víno (ve druhém obraze totiž cestující po Zlaté stezce přicházejí do hostince a dopřávají si občerstvení), jéje, to nám pak text krásně plynul ze rtů.

Užívali si ale i diváci. Ve Švejkovi, v obraze, kde si Švejk zkouší ruskou uniformu, kterou nalézá na frontě, z této vypadne zánovní dřevěné ramínko. Franta-Švejk neztrácí duchapřítomnost a praví:“A hele,vono je to i s ramínkem.“ A aby to bylo sichr, opakuje to i v němčině.

Nebo v Tachově, kde se hrál Švejk více v češtině, v obraze u latríny, vypadlo z Bruna místo obvyklého: „Dobrou noc her óbrlajtnat.“ – jadrné české: „Dobrou noc soudruhu nadporučíku“ – asi nějaká asociace na podobný zážitek z dob jeho vojenské základní služby.

Nutno poznamenat, že jsou i negativní poznatky. Již zmiňovaný Bruno, který hrál Balouna a v průběhu hry musel do sebe nacpat dvě kuřecí stehna,buřta a dva krajíce chleba, ještě dnes nemůže tyto poživatiny ani vidět. Také naši němečtí kolegové dost trpěli tím, že ještě ve tři hodiny ráno jejich čeští přátelé vesele třískali do kytar, zpívali a stále pili!!! Nemohli pochopit, že po večerním představení, kdy se ke stolu zasedlo až po třiadvacáté hodině, jsou právě tři hodiny ranní tou dobou, kdy jsme správně rozpičouření… Ach jo, ještě stále je máme co učit.

Tak je po sezoně. Ende. Ende? Rejžka Yvonne docela se zaujetím poslouchala naše líčení Noci na Karlštejně. Když jsme jí pak zahulákali „Chceš li na světě býti převesel …“, nechala si poslat scénář
Takže žádné ENDE, ale „Na scénu, prosím!“

Všemu, co je zde napsáno věřte, protože jsem to zažil na vlastní kůži!!!
Bruno